Důvod:
V roce 2016 se jeden z neslavnějších Tizianových obrazů Apollo a Marsyas, který se těší stálému obdivu návštěvníků obrazárny kroměřížského zámku, stěhuje z Kroměříže do USA na prestižní výstavu renesančního umění. Tato skutečnost se stala impulsem pro nový výstavní a kulturní projekt roku 2016 v Kroměříži. Duchovním otcem expoziční části projektu je akademický malíř Miroslav Malina a Ing. Jiří Antoš, kteří se již řadu let aktivně podílejí na kulturním životě města Kroměříže (kurátorstvím i sestavováním výstavních programů). Jejich idea – uspořádat v Kroměříži v prostorách zámku a v dalších výstavních síních Kroměříže výstavu, jejímž leitmotivem by se stala reminiscence nebo parafráze na výše zmíněné Tizianovo dílo „ Apollo a Marsyas“, se ujala Galerie Orlovna v Kroměříži, podpořena vedením města Kroměříže, Muzeem umění v Olomouci, Národní galerií v Praze, Slováckým muzeem v Uherském Hradišti a řadou dalších partnerů a institucí. Kroměříž se v roce 2016 stane místem, ve kterém si tímto vedle řady tradičních kulturních událostí připomene také 440. výročí úmrtí italského renesančního malíře Tiziana a význam jeho díla pro evropské umění. Výstava zatím pracovně nazvaná „vzpomínáme na Tiziana“ se zřejmě stane největší přehlídkou artefaktů na společné téma Apollo a Marsyas roku 2016.
Idea:
Již od počátku jsem věděl, že se chci vyhnout obsahové, tedy mytologické stránce Tizzianova díla Apollo a Marsyas. V přeneseném slova smyslu je malba o pýše a pokoře, ale v neposlední řadě také o vině a trestu. Tvrdém trestu za tu drzou pýchu. Hlavou se mi honily vele různé nápady, jak se tomuto obsahu vyhnout.
Tizzianův obraz je sice nositelem velkého obsahu, ilustrovaným skrze řeckou mytologii, ale v neposlední řadě jde také o bravurní malířskou kompozici. Figurální kompozici s velkým K. Nikdy před tím jsem si neuvědomil, že malba je komponována téměř do čtverce. Namalovat takový obsah, tolik figur, do tak nezvyklého rozměru, toto jeho dílo muselo nutně formálně zatížit. Stalo se, malba je totiž přeplněná k prasknutí.
To byl moment, kdy jsem si uvědomil, že cesta může být odlehčení celé kompozice. Jelikož jsem se chtěl vyhnout mytologické stránce malby, napadla mne možná na první pohled nezvyklá věc. Vynechat hlavní aktéry příběhu, tedy boha Apollóna a provokatéra Marsya. To jsem tedy učinil a ponechal jsem tam jen skupinku pěti bytostí, která celé "exekuci" buďto přihlížela, či ji přímo vykonávala. Scéna bez hlavních aktérů byla sice bizarní, ale ještě mne výsledek neuspokojoval. Zaměnil jsem tedy jejich nástroje zmaru, podtrhující bizarnost celé scény, jako jsou nože, housle (v tomto případě dosti bizarní prvek) nebo třeba kyblík na krev, za nástroje méně destruktivní, za nástroje bez pachu krve a konce, tedy za štětce a kyblík na barvu.
Celou mou malbu lze vnímat jako pokoru či poklonu malíři Tizzianovi, jeho škole, obzvláště, sice krátkodobému žáku, Tintorettovi. Jejich vzájemný vztah se mi totiž jeví velmi blízce autobiografický.
Žádné komentáře:
Okomentovat